Žádná propast nemá tak hluboké dno, abychom se z něj nemohli odrazit.

Moje máma a já (?!?)

22. srpna 2012 v 20:16 | Deník jedné matky
Nedávno jsem o něčem mluvila, o čem jsem už zapomněla, ale napadala mě věta: "některá matka se stará moc a jiná vůbec." Ty které se nestarají vůbec (-si) to chtějí po uvážení svých omylů vynahradit.
Co je správně a kterou z nich jsem já?
Moje máma mě nechala v mých 15ti letech v cizině. Zůstala jsem tady sama, svůj život sama (za) na sebe. Zvládla jsem to, neodsuzuji, stále jsem neodpustila a patrně nikdy nezapomenu. Když se ji dnes zeptám proč? Odpověď zní: "sama jsi to chtěla." Ale JÁ jsem byla to dítě, ten adolescent, puberťák který mohl tenkrát mít ještě kousek toho dětství. Moje máma na mě přenechala JEJÍ rozhodnutí.
Po cca 13ti letech přehodnotila své rozhodnutí a stále se snaží vynahradit ten čas.
Ale mami: (-Vy)nahradit ztracený čas prostě nelze.

Na výše zmíněnou otázku, mám jednoduchou odpověď: doufám, že já nebudu jako moje máma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 marty marty | Web | 22. srpna 2012 v 21:03 | Reagovat

je těžké vrátit čas a odpustit =)
je pravda, že rodiče tu jsou od toho, aby nás vedli, občas nám však musí dopřát pocit volnosti - toto se vymklo, snad k sobě ještě najdete cestu =)

2 world-of-poetry world-of-poetry | Web | 22. srpna 2012 v 21:07 | Reagovat

Dojemné.... opravdu to nehredit nejde, ale... asi bys jí to neměla vyčítat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.