Žádná propast nemá tak hluboké dno, abychom se z něj nemohli odrazit.

Těhotná v Nizozemsku

20. srpna 2012 v 16:08 |  Takhle nějak vzniknul život ... ten náš
Měla jsem jakési silné tušení, že asi budu těhotná. Takže koupě testu, pro jistotu. No jasně, byl positivní. Tak jako v Česku je obvyklé, když se z ženy stala stávající matka, jsem zavolala svému praktickému lékaři. Jeho odpověďi jsem se nestačila divit: "co ti říká test? Positivní? Tak jsi těhotná a sem nemusíš."
A kam mám teda jít? Co mám dělat dál?
Přesně tyhle otázky jsem měla svému lékaři položit. Měla, ale neudělala. Podle toho to taky vše vypadalo a dopadalo.

Nejsem zvyklá žádat někoho o pomoc, potrat jsem stejně nechtěla a tak jsem si žila dál ve svém vlastním tempu. V rytmu na který jsem byla zvyklá, jako kdyby se nic nezměnilo. Chodila jsem do práce od rána do večera i si doma dala pár panáčků když byla nálada. Náš vztah s Tomášem už tenkrát skřípal víc než nehty o školní tabuli. I přesto jsme spolu začátkem září jeli do Čech a koncem stejného měsíce na Rhodos. Možná jsme si oba mysleli, že našemu vztahu dovolená prospěje. Dovolená byla fajn, utratili jsme mraky peněz a asi ani jeden z nás tenkrát ještě nepočítal s ním, že já za chvíli budu bez práce. Vždyť se vlastně nic nezměnilo. Nic jsem neřešila. Ono to prostě nějak dopadne. Taky dopadlo.

Až když mi v říjnu začínalo být špatně od žaludku a já volala své nové praktické lékařce, aby mi na to něco napsala, dostala jsem otázku: "co říká tvá porodní asistentka?" Je vše v pořádku?

?!?

Kdo co říká? Jaká asistentka? Nemám žádnou asistentku. Kde bych ji vzala. Nejsem Nizozemka. Asi se tyhle vědomostní "maličkosti" pro život předávají ze zkušeností rodiny, přátel, kamarádů, známých. Nevím to ani dnes jak se holky dovídají kam mají jít, co dělat dál.

Lékařka, proto, že jsem pacientem roztroušené sklerózy mi napsala léky na nevolnost a rovnou i doporučení na gyndu do nemocnice (porodnice v Nizozemsku nemají). Moje diagnóza Roztroušená Skleróza je jiný příběh, ale právě v mém těhotenství se tohle moje "razítko" na čele finančně hodilo. Co jsem se v nemocnici dozvěděla bylo to, že pokud nebudu chtít nemusím rodit doma a porod v nemocnici nemusím platit.

Rodit DOMA??? Co prosím?

Gynekoložka Bianca Jansen, kterou jsem si v nemocnici vybrala, protože to byla jediná žena lékař na oddělení, byla strašně fajn. Například když se rušila domluva tak mi volala sama a vůbec jí nepřekvapilo, že jí v telefonu tykám. Já nevěděla, že to je ona lékařka. Vždyť by měl volat asistent. Od čeho tam jinak je?

Každopádně Bianca mi při poslední schůzce řekla, že mou složku bude muset předat jinému lékaři. Že odchází do Amsterdamu. Pamatuji si jako by to bylo včera, že jsem jí řekla, že mě to nevadí, že budu klidně jezdit tam a při porodu chci aby tam byla ona. Mám auto, tak tam dojedu. Tak daleko to není. Ovšem v té době takové vybírání nebylo povoleno. Když bydlím v Haagu, musím mít lékaře v Haagu. Super, nejdřív je každému všechno jedno, nikdo se nestará a když se starat začnou tak člověku berou i ten onen maličký kousek svobody.

Moje složka putovala k lékaři muži. Nevím jak se jmenoval, byla jsem tam jen jednou. Určitě to byl dobrý doktor, ale byl to starší pán. Ještě že mě nenutil ke kontrole, té doslovné obyvklé kontrole: svlečenou. Nemocnice kam jsem chodila bere na praxi hodně studentů. I k němu přešla, tak jako já jen v trochu jiném úhlu, z Biančiny ordinace mladá studentka čtvrtého ročníku. Tenkrát jsem ji řekla: "Bianca tu není, tak mě budeš rodit ty." Odvolávala se na služby a moje odpověď? "Pokud tu nebudeš, neporodím" :-)
Měla jsem štěstí, že při mém porodu zrovna ona přeci jen měla službu :-) .

V těhotenství jsem říkala, že u porodu nikoho nechci. "Čumili", kteří mě uvidí nahou a v tu chvíli bezmocnou. Vše dopadlo jinak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.